STARŠÍ AKCE

Zima 2016

2016
Krkonoše - Rokytnice
V sobotu 6. února po poledni nás přivítalo parkoviště Pařez v Rokytnici nad Jizerou, odkud nám odvezl zavazadla chatař ze Zlaté Vyhlídky. Následující dny jsme z rozcestí Studenov testovali běžecké trati vedoucí z Ručiček na Dvoračky, Harrachovy kameny, Vrbatovu boudu, Labskou boudu, Voseckou boudu a skvělým dlouhým sjezdem z Vosecké zpět na Ručičky a Studenov. Tento skvělý sjezd jsme zařadili do tras několikrát. Vyzkoušeli jsme stopy vedoucí do Harrachova, také jsme se podívali na Martinovku, Labskou boudu a nevynechali ani hřebenovou túru přes Vysoké Kolo k prameni Labe. Počasí vystřídalo během týdne pestrou škálu od bezmračného slunečného nebe až po zataženo se sněžením, dole v Rokytnici se vyskytl dokonce déšť.  Večery zpříjemňoval tradičně Honza Polášek s kytarou. S poměrně vysokým standardem ubytování, kvalitou a množstvím stravy jsme byli všichni spokojeni.

Jeseníky - Kolem Kraličáku
Při způsobu letošní zimy, jsme s obavami odjížděli na běžkařský zájezd do Jeseníků. Obavy nepřestaly ani po příjezdu do Stříbrnic  na parkoviště pod sjezdovkou. Po ujištění, že nahoře je stopa až do Dolní Moravy, se necháváme vyvézt lanovkou nahoru. Nahoře to vypadalo konečně zimě, a tak nasazujeme lyže. Stopa se nadále zlepšuje, takže se dostáváme až k Vilemínce po prašanu. Tady začíná Jasenická magistrála. Konečně si také užíváme krásnou řezanou stopu, která končí po 10 km na horní stanici lanovky z Dolní Moravy. Po pěkném počasí prvního dne se probouzíme do deštivého rána. Riskujeme a vyvážíme se opět na horní stanici lanovky. Tady je připadlý sníh z noci. Vyrážíme na Jesnickou magistrálu, kde je překvapivě dobré svezení. Sníh v nižších polohách je hodně mokrý a také ho rychle ubývá. Přesto dojíždíme až do Horní Moravy.

Album fotek>>>


Šumavská Kvilda

2015
7. února se účastníci naší šumavské expedice začali sjíždět na Kvildě po polední hodině. Po ubytování v pěkném penzionu ve dvoulůžkových pokojích s vlastní koupelnou a WC jsme vyrazili ještě na kratší túru okolními stopami. Pěkné počasí lákalo k projížďce. Jirka Kalivoda vyrazil do Borové Lady zapsat se na nedělní závody. Tam také hned z rána vyrazil. Chumelilo, takže pořadatelé zkrátili trasu z 50km na 30km. Jirka závod úspěšně dokončil, když jsme se vrátili z naší vyjížďky přes Černou horu do Modravy, ležel již spokojeně v posteli. Další den nám opět připadl nový prašan do stopy, což bylo výborné pro naši túru přes Horskou Kvildu-Zhůří-U Tří jedlí-Zlatou Studnu-Churáňov-sedlo Přilby a po žluté na Kvildu. Poslední úsek po žluté byl dobře sjízdný jen díky dobrý sněhovým podmínkám. Na přemrzlém, zledovatělém sněhu by byl úsek jen pro kaskadéry. V úterý vysvitlo sluníčko, takže z Bučiny, Knížecích plání jsme si užívali výhledy i opalování. Slunečné dny nás provázely i po zbytek pobytu. Ve středu jsme vyjeli  přes Březovou horu na Modravu, dálepak Modravský most a podél Modravského potoka, který byl okouzlující na Březník. Po krátké opalovačce přes Ptačí nádrž na Černou horu, kde se naskytly výhledy na Dachstein a dále k pramenu Vltavy a zpět do Kvildy.  Následující dny jsme podnikli spíše samostatně výpravy kolem Roklanského potoka, na Astýgl, Rybárnu, do Borové Lady.Večery jsme si zpříjemnili zpěvem ve společnosti našeho kytaristy Honzy Poláška, který se výborně začlenil do pražské kapely s bendžem, basou, bubínkem, další kytarou a řadou jiných chrastítek a šoumenidel. V sobotu jsme pak vyrazili všichni k domovům se spoustou pěkných vzpomínek na Šumavské stopy.

Album fotek>>>


Lysá hora v zimě

2014
Jako už po několikáté se vydáváme mezi vánočními svátky na zimní přechod. Tentokrát padla volba na Moravskoslezké beskydy a to Lysou horu a Smrk. V sobotu 27.12.2014 odjíždí auto řízené Lenkou Velískovou se třemi členy klubu PEV, směr Ostravice. Odtud jdeme na Lysou horu. Počasí přeje a za krásných výhledů přicházíme k večeru na 1323m vysoký vrchol. Jdeme na chvíli do chaty na polívku a něco k pití. Zatím teplota venku klesla na mínus 13 stupňů a taky vítr zesílil. Stany stavíme kousek pod vrcholem. V noci začíná sněžit a toto počasí nám vydrželo až do konce. Ráno balíme stany v krásné zasněžené zimní krajině. Sestupujeme k přehradě Staré Hamry a odtud pokračujeme přes údolí na Smrk. Na vrcholu trochu fouká a tak sestupujeme do sedla, kde jsme si už při výstupu vyhlédli místo na spaní. Stavíme stany, rozděláváme oheň a vaříme večeři. Večer trávíme přikládáním na oheň, vařením čaje a povídáním. Ráno opět stejné počasí. Sestupujeme krásně zasněženým lesem k autu. I přes trochu zmrzání hodnotíme akci jako vydařenou a plánujeme další rok.

Album fotek>>>


Český ráj

2014
Pro tradiční jarní cykloakci vybral Jirka Kalivoda malebný kraj plný krás, jak přírodních tak i historických, Český ráj. Do penzionu Vyskeř se většina cyklistů sjela už ve středu. Předpověď meteorologů nevěštila žádné pěkné počasí. Proto ráno s obavou vyhlížíme z okna. Naštěstí počasí neposlouchá meteorology a nad námi se ukazuje modrá obloha. Po celou dobu pobytu sice modré oblohy moc neužíváme, ale neprší a to je hlavní. Je prvda, že bláta jsme si užili dost a dost. Oplátkou blátivého terénu byly atraktivní trasy po hradech, skálách a údolích. Zejména trasa po Drábských světničkách byla něco nezvyklého a úzké štěrbiny s koly na ramenou jsme ještě neabsolvovali. Trochu méně příjemné byly davy lidí v Prachově. Z dalších projetých cílů to byly hrady Loket, Trosky, Kost, Valdštejn. Skály Hruboskalska, Sušky, Maloskalsko, Prachov a Sedmihorky. Atrakcí byla taky Rumcajsova jeskyně poblíž Jičína. Projeli jsme i údolí Plakánek, kde má chalupu herec Josef Dvořák. Cyklotrasy absolvované přes den doplňovala večerní zábava při "pěsničkách" Honzi Poláška.

Album fotek>>>


Přechod Malé Fatry

2014
Zima 2014 je opravdu nezvykle skoupá na sníh, proto se zimním přechodem neustále otálíme a čekáme na vhodnější počasí. Zima se přehoupla do jara a dále už nelze čekat. Předpověď slibuje pěkné počasí a tak vyrážíme pouze ve třech v pátek 28. března ve 14 hodin ze Zlína. Vše klape na jedničku. Auta necháváme v Krasňanech a po 10 minutách přijíždí autobus, který nás odváží do Bielého potoka. Ještě za světla procházíme díery a stavíme stany pod Rozsudcama. Ráno vyrážíme na přechod hřebene. Zpočátku jarní počasí začíná pod Stohem střídat sníh a tak nazouváme i mačky. Ráno je zledovatělý sníh dost kluzký. To bylo taky jediné zmrzlé místo, pak už sníh změkl. Jarní terén střídá zimní a tak si užíváme pohled na krokusy i sníh. Celý hřeben nás překvapuje sněhem, který jsme po výstupu Díerami ani nečekali. Počasí je nádherné a cesta pěkně ubíhá. Přes Stoh, Grůně, Stěny , Hromové a Chleb, se blížíme ke Kriváni. Rozdodnutí o místě pro přenocování padlo na sedlo pod Malým Kriváńem. Stavíme stany a kocháme se pohledy na zapadající slunko. Po západu začíná být zima a do rána máme stany namrzlé. Ráno opět azuro. Času je dost a tak moc nespěcháme a vychutnáváme si překrásné pohledy. Pod Suchým vrchem volíme traverz z prava po žluté značce, kde jsme nikdo z nás ještě nešli. Chodník je pod sněhem dost nezřetelný a tak často hledáme značku. Na chatě pod Suchým padá výběr jednoznačně na mufloní guláš s pivem a zakončuje tak vydařený víkend. Sestup do Krasňan už je vyloženě jarní.

Album fotek>>>


Krušné hory

2014
S blížícím se termínem zájezdu do Krušných hor, jsme všichni s obavami sledovali počasí. Ještě v Jáchymově sněhová pokrývka neslibovala žádné velké lyžování. Boží Dar nás však přivítal krásným zimním počasím. Po ubytování jsme šli na obhlídku městečka a zejména běžeckých tratí. Upravené trasy za Božím Darem, krásně zasněžené louky i lesy nám zlepšily náladu a už jsme se viděli ve stopě. Ranních mínus 5 stupňů a pár centimetrů nového sněhu připravilo pěkné lyžování. Takto nám to vydrželo až do čtvrtka. Mírné přisněžování činilo stopu příjemě měkkou. Běžecké trati s frézovanou stopou u Oberwiesethalu, krásné počasí na Klínovci i s traversem kolem něj, vysněžené hatě přes rašeliniště, Fichtelberg s příjemným sjezdem až do Oberwiesethalu, to jsou jen některá z míst, které jsme projeli. Pěkné svezení nabídly i trasy kolem Ježíškovy cesty a sportovní areál na Jahodové louce. Gurmáni vychutnali jídla z biofarmy na Rýžovně. Na své si přišli i sjezdaři s malými dětmi, kteří měli sjezdový areál Novako jen pár metrů od penzionu Pinokio, kde jsme byli ubytovaní. Komu nestačily tyto mírné sjezdovky, mohl skibusem přejet do areálu Neklid nebo na Klínovec. Od čtvrtka se sice trochu oteplilo, ale pořád bylo pěkné svezení. Sníh byl od čtvrtku trochu měkčí, přesto ho na letošní zimu bylo dost až do sobotního odjezdu. Večery v penzionu nám příjemně oživil Honza Polášek zpěvem a hrou na svou dvanáctistrunku. V sobotu jsme spokojení odjížděli většinou už po snídani, někteří ale využili počasí a dopoledne ještě projížděli svahy pod Klínovcem. Krušné hory nám potvrdily pověst běžkařského ráje. Výhodný se ukázal taky strategicky položený Boží Dar, který leží v centru a dost vysoko. Škoda, že je to přes celou republiku přece jen dost daleko.

Album fotek>>>


Aprica

2012
Už delší dobu jsme koketovali s možností dát dohromady skupinu lidí na sjezdky. Konečnou podobu idea však dostalo až zájezdem Wetterstein, kdy Jirka Král slíbil zajistit celou akci. Vybral italské středisko Aprica asi 40 km od Passo Tonale. Středisko nevyniká velikostí, avšak všechny sjezdovky byly dobře sjízdné a i modré spojovačky se daly jezdit. Další výhodou bylo ubytování u sjezdovky. Naši skupinu 32 osob, doplnila cestovka dalšími zájemci. Skladba byla pestrá, od rodin s malými dětmi až po seniory po šedesátce. Vzhledem k počtu známých tváří jsme se často potkávali na sjezdovkách, lanovkách i restauracích. Taky večery při italském víně a českých brambůrkách netrpěly nudou a při příjemném povídání rychle ubíhaly. Trochu nás mohl mrzet jen poslední den, kdy jsme odjížděli večer po sedmé hodině a vzhledem k tomu, že se jinak krásné počasí zhoršilo, usoudili jsme, že se nevyplatí dokupovat sobotní skypas. Při loučení ve Zlíně jsme si slíbili, že akci určitě zopakujeme.

Album fotek>>>


Oravské Beskydy

2011
Konečně přišel čtvrtek 18. 8. a my vyrážíme na zájezd na Oravské Beskydy. Mám čerstvě sundanou sádru z levé nohy, kterou jsem si zlomil začátkem července na Podkarpatské Rusi. Už to vypadalo, že nikam nepojedu, ale nakonec to vyšlo „na fous“. Po dlouhé době se podařilo zaplnit celý autobus (pokud nepočítáme Sisvestrovské jednodenní zájezdy). Petr Kolář dobíhá na poslední chvilku, ale jinak se zdá, že to všichni stihli v pohodě. Čeká nás asi 190 km do Oravské Polhory a bývalých lázní Slaná voda. Volíme cestu přes Kysuce, kde je zvlášť zajímavý zánovní úsek mezi Novou Bystricou a Oravskou Lesnou. Přijíždíme podle plánu, stíháme domluvenou večeři a ubytováváme se. Měli jsme být ubytovaní v řadových chatkách vedle hlavní chaty, ale tam dali domácí přednost skupině, která měla týdenní pobyt. Nakonec jsme bydleli v novější patrové budově, kde byla ale nevýhoda, že tam nebylo tolik nádobí a byla tam jenom jedna lednička. Všechno se holt uhlídat nedá. Večer zakončuje živá muzika v podání sousedních Slováků, kteří ale zpívají téměř výhradně české písničky.
Ráno po snídani vyrážíme na hranice s Polskem do sedla Hliny odkud se všichni vydávají na první túru na vrchol Pilsko (1557 m). Po zdolání vrcholu se nabízejí různé varianty sestupu, takže zpět k autobusu se vrací jenom někteří a další sestupují do údolí Polhoranky. Všichni doráží včas a těch pár kapek deště ani moc nevadilo. Večer někteří zpracovávají čerstvě nasbírané hřiby a opět je možnost posedět u živé muziky. V sobotu nás čeká hlavní cíl zájezdu a to výstup na nejvyšší vrchol všech Beskyd – Babiu horu (1723 m).
Předpověď opět vychází úplně přesně, ráno je ještě trocha nevinné oblačnosti, která se ale postupně rozpouští a odpoledne už je nádherně slunečno, jenom poměrně chladno. V tomto termínu se koná tradiční pouť na vrchol na počest Jana Pavla II. Původní obavy z toho, že bude po cestě nahoru nával se ukázaly naštěstí liché. Cesta nahoru je dlouhá a široká, navíc lze zvolit jednu ze dvou tras, takže k žádným tlačenicím nedochází. Další výhodou je, že pro všechny poutníky je při návratu do Slané vody připravený výborný kotlíkový guláš (zdarma) a vystoupení gorolských souborů po celé odpoledne. Večer je slavnostnější i díky oslavě narozenin Mirka Řiháka, jenom hudební doprovod po půlnoci je už trochu navíc, hlavně pro ty, kteří mají okna tímto směrem.
V neděli ráno se loučíme se Slanou vodou i s paní a panem domácími a číšníkem, který je jich syn. Věřím, že úroveň ubytování i stravování byla v poměru k ceně velmi dobrá. Takže zase někdy příště. Odjíždíme přes Námestovo, Tvrdošín, Trstenou a Vitanovou do Oravice. Tady už nás čekají pouze lehčí túry Bobroveckou nebo Juráňovou dolinou. Po cestě ještě vysazujeme Vsetínskou sekci a několik dalších zájemců v Brezovici, odkud jdou po trase přes Skorušinu (1314 m). Vzhledem k nádhernému počasí je možné využít koupání ve venkovním termálním koupališti a nejmladším účastníkům zájezdu bratrům Holubcovým určitě přišla vhod návštěva aquaparku. Potom už zbývá jenom cesta zpět, tentokrát tradiční cestou kolem Váhu, ale s netradičním zpěvem a kytarovým doprovodem.
Co dodat? Byl jsem v této oblasti už popáté, na vrchol jsem se dostal jenom dvakrát, ale ani jednou jsem skoro nic neviděl. Takže letos počasí opravdu vyšlo, ale zase tady byla ta zlomená noha. Přesto doufám, že snad můžu neskromně říct, že jsem to zvládl ne levou, ale pravou zadní. Poslední příjemná zpráva přišla po konečném vyúčtování: vrací se 300,- Kč na osobu (hlavně díky vysoké účasti a příznivému kurzu koruny), takže výsledná cena pro členy PEV je 1 200,- Kč (doprava + ubytování).
V roce 2012 se asi znovu pokusíme o Orla Perć v Polských Tatrách (třetí pokus), tentokrát ale v srpnovém termínu. Přidáte se? Jarda Ondrušák, vedoucí zájezdu.

Přejít na album fotek>>>


Rosengarten a Sella

2010
Odjezd 2.7.2010 v pátek odpoledne za slunného počasí z autobusového nádraží ve Zlíně. Směr Brno, hraniční přejezd Hatě, Salcburg, Brenner, Fontanazzo. V sobotu ráno po osmé hodině ranní vyrážíme s plnou polní na přechod směrem k chatě Antermoia. Vzhledem k tomu, že byla sobota, byl problém pro ty, kteří neměli stan, se ubytovat na chatě. Nakonec se ale pan chatař umoudřil a poskytl k přenocování i jídelnu. V osmi stanech zažívali nocležníci bouřlivou noc v doprovodu krupobití a několika přívalových dešťů. Dva stany starých horských vlků se ocitly po bouři ve vzniklých jezerech, takže byli nuceni vyhlásit evakuaci a přesunout se na výše položená místa. Alespoň si vyzkoušeli dokonalé vodní lůžko. V neděli za slunného jitra vyrazila první skupina přes ferratu k vcholu Kesselkogel 3004m a pak cestou č.584 na chatu Vaiolet, kde se setkala s druhou skupinou, jdoucí mimo ferratu. Noční mírný deštík byl již poslední za celý zájezd. Ráno následoval přesun ferratou Santnerpas k chatě Pederiva. Stanaři si našli malebný palouček nad chatou. Ostatní členové se bezproblémově ubytovali na chatě Roda diVael. Vápencovitá půda hostí četné druhy skalniček a také louky, vzorně ošetřované, hýří bezpočtem nejrůznějších květin. V úterý ráno následovala ferrata Masaré-Roda deVael k vrcholu Rotwand 2086m. Za slunného středečního jitra sestoupili všichni na sedlo Costalunga 1745m a přejeli do Canazei, kde se ubytovali v campu Marmolada. Další den ráno autobus převezl všechny na Passo Pordoi 2242m, odtud pak pokračovala skupina A ferratou C.Piazeta na vchol Piz Boe. Postup přes černou ferratu brzdila tříčlenná skupina Poláků, kteří nezhodnotili dostatečně kriticky své schopnosti. Skupina B vystoupala na tento vrchol přes sněhová pole chodeckým terénem. Nutno podotknout, že podali také slušný výkon. Společně pak všichni sestoupili do sedla Pordoi, kde je čekal autobus. Páteční ráno opět všechny přivítalo slunečnou oblohou. Autobus převezl výpravu ostrými serpentinami do sedla Sella. Odtud vyrazila jedna skupinka přes černou ferratu Possnecker. Druhá skupina absolvovala nenáročně vyhlížející trek malebnou krajinou západně od sedla Sella. Sobotní ráno zastihlo přátele evropských vrcholů při balení stanů. Skupinka nadšenců se vydala ještě k ferratě dei Finanzieri na Il Collaz. Jaké však bylo jejich zklamání, když se u lanovky dočetli, že je z technických důvodů uzavřena. Zůstalo tedy jen při procházce krásným údolím Val diCrepa. Kolem 16.hodiny odpolední pak dali všichni fleku „ahoj“ a vydali se na cestu k domovu. Zásluhou dvou řidičů Petra Kojeckého a Petra Koláře jsme dorazili do Zlína za časných ranních hodin. Nemalou zásluhu na úspěchu zájezdu nese bezesporu vynikající slunečné počasí, které nám dovolilo absolvovat program v plném rozsahu podle plánu.

Album fotek>>>


Bulharsko

2008
Putování po třech nejvyšších pohoří Balkánu - Rila, Pirin a Olymp - šlo až neuvěřitelně hladce. Kromě pětihodinového čekání na maďarsko - srbských hranicích, nám ve všem štěstí přálo. Zpoždění z hranic, jsme dohonili výjezdem lanovkou z Borovca na Jastrabec. Od horní stanice lanovky nám začalo putování Rilou. Toto pohoří, i přes nevalehorský charakter, připomínající Nízké Tatry, nadchne svými četnými jezery z průzračnou vodou, kde jsme chladili unavená těla. Přechod Rily jsme ukončili prohlídkou proslaveného Rilského monastyru.Večer v kempu Zodiak nad Rilským monastyrem, při bulharských specialitách a českých písničkách, uběhl velmi rychle. Následoval ranní přejezd autobusem do Banska a nástup do pohoří Pirin. Toto phoří je více skalnaté. Po příchodu na chatu Vichren, kde jsme se dostali po zdolání vrcholu Vichren, nás zastihl jediný déšť na tomto zájezdě. Přechod Pirinu končil v Rožni v malebné hospůdce, kde jsme opět ochutnali něco z bulharské kuchyně. Z Bulharska nám zbylo na další den pouze návštěva zajimavého Roženského monastyru a po projítí pískovcových útvarů "Melnické pyramidy" do Melniku, proslaveném svým vínem, jsme se přesunuli do Řecka. Tady nám opět štěstí přálo. V přeplněných kempech se nám podařilo na třetí pokus chytit místo i s autobusem přímo u stanů. Lenošení na pláži jsme si zpestřovali turnaji ve volejbalu. Poslední horskou anabází jsme zdolali nejvyšší vrchol Olympu - 2918m vysoký Mytikas. Z parkoviště Priona, kde nás vyvezl autobus a přespáním na Rifugio A, tento výstup nebyl nijak náročný. Zpestření v kempu u moře opět obstaral Ivan Kydal se svou kytarou. Taky vynucené devítihodinové čekání v Segedu, s termálními lázněmi, nebyl ztracený den.

Album fotek>>>


Dolomity - Pala

2007
Pro velký zájem jsme znovu uspořádali zájezd do italských Dolomit. Tentokrát padla volba na oblast Paly. Přes špatnou předpověď počasí, která se vyplnila jen částečně a uvěznila nás dva dny na chatách, jsme absolvovali téměř celý program. V neděli jsme prošli čtyři krátké ferraty u chaty Pedroty, které byli plánovány jako rozjezdové pro nováčky zájezdu. Via ferrata Stella Alpina na Monte Agner, která je řazena mezi nejtěžšší v Dolomitech, splnila naše očekávání. Celá túra na vrchol i zpět vyžadovala neustálou pozornost. Závěrečný výstup k vrcholu ztížil nový sníh. Taky výstup na nejvyšší horu skupiny Pala, Cima Vezana, s krásným kruhovým rozhledem stál za námahu při výstupu.

Album fotek>>>


Albánie

2007
Je to snad poslední země Evropy, které se dosud vyhnul větší zájem turistů. Rozhodli jsme se proto navštívit tuto zemi dříve než ji objeví cestovky a stane se cílem jejich zájezdů. Na této akci nebyl snad jediný účastník, který nebyl spokojený. Ať už to byla skupina absolvující sedmidenní přechod z Černé hory, nebo ti, kteří podnikali jednodenní výlety od autobusu. Přechod pohořím Prokletí byl pro všechny neopakovatelný zážitek. Všude jsme se setkávali z nezvyklou srdečností tamních obyvatel a počáteční obavy rychle mizeli. Jejich pozvání do skromných salaší bylo provázeno kávou, rakií, sýrem a i nějaká plechovka piva se u nich našla. Potvrdilo se i známé "kdo se chce domluvit, tak se vždy domluví" i přesto, že naše řeč je hodně odlišná. Při tomto přechodu jsme vystoupili taky na nejvyšší horu Albánie, 2691m vysoký vrchol Jazerce. Zajímavý byl také sestup vyschlým řečičtěm do vesnice Selimai, kde jsme zakončili přechod v zahradní hospůdce při výborně upečených pspruzích. Na zahradě za hospodou jsme taky přespali. Jediný problém celých albánských hor je nedostatek vody. Závěr přechodu patřil plavbě po přehradě Komany. Odtud vedla naše pouť k albánské riviéře, kde se už začíná projevovat vliv civilizace a rostou zde nové letoviska. Při projíždění jižní části země jsme navštívili město Gjirokastër, kde jsme jsme absolvovali prohlídku pevnosti, vykoupali se v Ochridském jezeru a po přechodu makedonského parku Baba s vrcholem Pelister ukončili naše putování u Prespanského jezera. Přestože celý zájezd byl zatím nejnáročnější jaký jsme organizovali, komplikace s kterými musel každý počítat, nakonec nebyli zase tak velké.

Album fotek>>>


Sicílie

2006
Přestože jsme i na tomto zájezdě vystoupili na nejvyšší vrchol Sicílie, Etnu, podívali jsme se do vyhaslého kráteru Vesuvu i činé sopky Stromboli, byl zájezd zaměřen především na milovníky umění. Za 17 dnů jsme projeli celou Sicílií až nejjižnějšímu misu Capo Passero. Zhlédli jsme starověkou Taorminu a Syrakusy, v Catanii kromě velkého tržiště taky řecké divadlo. Obdivovali Ragúzu s jejími zahradami plnými palem, klášter Monreale a zejména italské Pompeje, kde se při procházení ocitnete rázem o několik století zpět. Ostrov Capri nás přesvědčil o průzračnosti svého azurového moře. Zato opěvovaná Neapol asi nikoho moc neuchvátila. Naše cesta končila v Agrigentu, které dává po Pompejích ucelenou představu o kráse starověkých chrámů, a Sieně. Ukázalo se, že jsme schopni realizovat i tak náročný zájezd, pokud lidé projeví zájem. Na závěr patří poděkování Standovi Kusákovi, který tento zájezd zorganizoval.

Album fotek>>>